Věrčin příběh

Pracovala jsem jako zdravotní sestra v Nemocnici Milosrdných bratří ve Vizovicích na Valašsku, kde žiji se svou rodinou. Volné chvíle jsme trávili na chalupě, kde jsme si užívali jak letní, tak zimní radovánky, hlavně lyžování a občas i běžky.

V červnu 2012 se mi na chalupě radikálně změnil život. Vlečka traktoru, na které jsme jeli spolu s manželem a naší třináctiletou dcerou, měla nehodu. Má dcera mi tehdy zachránila život. Utrpěla jsem však těžká zranění a přišla jsem o levou dolní končetinu ve stehně.

Po operaci jsem lékařku překvapila svou reakcí: „Já vím, že nemám nohu, ale co, já to zvládnu!“ Po několika měsících jsem se vrátila k práci zdravotní sestry, svým koníčkům a zálibám. Hodně mě to naplňuje a zaměstnává, a proto nemám čas přemýšlet nad tím, že mi chybí kus nohy. Pomohla mi hlavně pevná víra a podpora rodiny a přátel.