Milanův příběh

Žil jsem jako většina ostatních lidí docela běžný, obyčejný život - práce, zábava a sport, až do mých 23 let, kdy jsem kvůli pracovnímu úrazu přišel o levou nohu pod kolenem. Když jsem se poprvé po amputaci probudil z narkózy, uvědomil jsem si, že se mi zhroutil celý život.

Když jsem dostal svou první protézu, byl to nádherný pocit neposkakovat o jedné noze s berlemi, ale zase chodit po dvou. Postupně jsem se s protézou sžil a zjistil jsem, že mohu dělat téměř vše, co zdraví lidé a bylo to fajn.

Na protéze chodím už 42 let a po tolika letech používání přicházejí problémy. Někdy chůze hodně bolí, ale mezi přáteli funguju stejně jako všichni ostatní. Hodně mi pomohla rodina a kamarádi. Bez tohoto zázemí bych to zvládal velice těžko.